Cenné papíry a jiné finanční nástroje

Dotaz:

Dovolujeme si Vás požádat o vyjádření k povinnosti časově rozlišovat diskont/prémii u realizovatelných kuponových dlužných cenných papírů do výnosů/nákladů.

Situace

Účetní jednotka („Společnost“) účtující podle vyhlášky č. 500/2002 Sb. („Vyhláška) drží ve svém portfoliu kuponové dlužné cenné papíry (emitované MF ČR), které v souladu s bodem 2.2.1. ČÚS pro podnikatele č. 008 zařadila jako tzv. „realizovatelné“ cenné papíry („Realizovatelné Dluhopisy“).

V souladu se Zákonem o účetnictví („ZoÚ“) oceňuje Společnost při pořízení Realizovatelné Dluhopisy pořizovací cenou a ke konci rozvahového dne reálnou hodnotou prostřednictvím rozvahových účtů v účtové skupině 41.1.

O kupónu účtuje Společnost ve věcné a časové souvislosti na příslušné účty výnosů. Metodický dotaz směřuje tedy pouze na povinnost Společnosti časově rozlišovat diskont/prémii u Realizovatelných Dluhopisů.

Analýza

U Realizovatelných Dluhopisů není zřejmé, zda je Společnost bude držet do splatnosti nebo je prodá dříve. V praxi přitom nastávají obě situace, tj. v rámci pohybů na trhu Společnost nezřídka prodává uvedené dluhopisy před splatností. Nelze tedy stanovit na jak dlouhou dobu by mělo být časové rozlišení diskontu/prémie stanoveno (narozdíl od kuponových dluhových cenných papírů držených do splatnosti).

U Realizovatelných Dluhopisů, které nejsou drženy do splatnosti nelze předpokládat, že se k jejich nominální hodnotě budou po celou dobu zbývající splatnosti přibližovat plynule stejným tempem a stejným směrem (vzhledem k tržním výkyvům může diskont v čase klesat i růst, případně se měnit v prémii), není teda zřejmá ani částka časového rozlišení.

Lze argumentovat, že výše diskontu/prémie daného Realizovatelného Dluhopisu je obsažena v jeho reálné hodnotě. Vzhledem k povinnosti ocenit Realizovatelný Dluhopis ke konci rozvahového dne jeho reálnou hodnotou, by mělo být toto účetní zachycení dostatečné, a to i bez účtování o časovém rozlišení diskontu.

Domníváme se, že ustanovení § 51 Vyhlášky nepředpokládá časové rozlišování diskontu. Textace daného ustanovení stanovuje výši trvalého znehodnocení jako rozdíl mezi pořizovací cenou cenného papíru a jeho stávající reálnou hodnotou. Časové rozlišení diskontu, zvyšující hodnotu aktiva, by tak nebylo možné zaúčtovat do nákladů jako trvalé znehodnocení, a to i přesto, že je již k rozvahovému dni zřejmé, že realizaci časově rozlišeného diskontu nelze racionálně předpokládat. Pokud by Společnost časově rozlišovala diskont/prémii v rámci výsledkových účtů u Realizovatelných Dluhopisů, u kterých dojde k prodeji před splatností, mohlo by docházet k účtování výnosů/nákladů, které nakonec nebudou vůbec realizovány. To by bylo v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, dle které se pro zdanění příjmu musí jednat o příjem skutečný a nikoliv zdánlivý. To znamená, že toto navýšení majetku se musí v právní sféře daňového subjektu reálně projevit, a to tak, že může být daňovým subjektem skutečně využitelné.

Tento postup by zároveň mohl vést k porušení povinností uvedených v § 7 ZoÚ.

Závěr

Žádný právní předpis přímo neukládá povinnost účtovat o časovém rozlišení diskontu/prémie u Realizovatelných Dluhopisů do výnosů/nákladů. Časové rozlišení diskontu/prémie odporuje obecným principům časového rozlišení a při jeho aplikaci by mohlo dojít ke zkreslení výsledku hospodaření.

Vzhledem k těmto skutečnostem žádáme o potvrzení, že o časovém rozlišení diskontu/prémie u Realizovatelných Dluhopisů není možné účtovat výsledkově.

Odpověď:

Žádáte nás o stanovisko ve věci účtování časového rozlišení diskontu/prémie u realizovatelných dlužných cenných papírů (resp. cenných papírů označených účetní jednotkou jako „realizovatelné“, u kterých není jednoznačný úmysl držet je do splatnosti, případně držet je k obchodování) v souladu s českými účetními předpisy.

V závěru Vašeho dotazu prezentujete názor, že žádný právní předpis neukládá povinnost účtovat o časovém rozlišení diskontu/prémie u dlužných cenných papírů do výnosů/nákladů. Domníváte se, že časové rozlišení diskontu/prémie odporuje obecným principům časového rozlišení a může údajně zkreslit výsledek hospodaření. Žádáte tedy o potvrzení, že časové rozlišení diskontu/prémie u realizovatelných dlužných cenných papírů není možné účtovat výsledkově. Součástí Vašeho dotazu je zároveň názor, že kupon k dlužnému realizovatelnému cennému papíru se účtuje ve věcné a časové souvislosti na příslušné účty výnosů.

Podle našeho názoru Váš výklad nelze akceptovat z následujících důvodů.

Ve Vašem dotazu se odkazujete na relevantní právní úpravu, přičemž uvádíte, že zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „ZoÚ“), ani Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „Vyhláška“), časové rozlišování diskontu/prémie u „realizovatelných dluhopisů“ blíže neupravují. Při odkazu na relevantní právní úpravu se pak omezujete pouze na odkazy na § 13,19 a 51 Vyhlášky, bod 2.4.2 Českého účetního standardu (dále také „ČÚS“) pro podnikatele č. 008 a obecně také na ČÚS pro finanční instituce č. 108. Při své úvaze však zcela absentujete od dalších relevantních ustanovení, a to zejména § 32 Vyhlášky nebo bodů 2.2.1., 2.2.3. a 2.4. ČÚS pro podnikatele č. 008.

Přitom pojem úrokové výnosy (resp. náklady) je pak nutné vykládat s odkazem na § 32 Vyhlášky a ČÚS pro podnikatele č. 008, body 2.2.1., 2.4. a 2.4.1. ČÚS, kdy (text zvýrazněn GFŘ):

• § 32 Vyhlášky uvádí:

„Výnosové úroky a podobné výnosy, nákladové úroky a podobné náklady

(1) Položka „VI. Výnosové úroky a podobné výnosy“ a položka „J. Nákladové úroky a podobné náklady“ obsahuje všechny úroky, o kterých účetní jednotka účtuje a vykazuje je ve věcné a časové souvislosti; do příslušné položky patří i úroky, které nebyly zahrnuty do vyúčtování zejména bank nebo spořitelních a úvěrních družstev.

(2) Úroky stanovené v odstavci 1 zahrnují alespoň:

úroky z úvěrů a zápůjček,
výnosové úroky u dluhových cenných papírů ve věcné a časové souvislosti, u dluhopisů s pevnou úrokovou sazbou držených do splatnosti rozdíl mezi pořizovací cenou bez kuponu a jmenovitou hodnotou dluhopisu ve věcné a časové souvislosti, u dluhopisů, jejichž úrokový výnos je stanoven rozdílem mezi jmenovitou hodnotou a nižším emisním kursem, rozdíl mezi pořizovací cenou a jmenovitou hodnotou; nákladové úroky u dluhopisů s pevnou úrokovou sazbou držených do splatnosti, rozdíl mezi pořizovací cenou bez kuponu a jmenovitou hodnotou ve věcné a časové souvislosti.“

ČÚS pro podnikatele č. 008 v bodě 2.2.1. uvádí:
„Změna reálné hodnoty cenných papírů, které nejsou určeny účetní jednotkou k obchodování s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů v krátkodobém horizontu se v souladu s § 51 odst. 2 vyhlášky zaúčtuje na samostatný analytický účet příslušného účtu finančního majetku souvztažně s příslušným účtem účtové skupiny 41 - Základní kapitál a kapitálové fondy vykazovaným v položce „A.II.2.2. Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků (+/-)“. Při prodeji nebo jiném úbytku se takto zaúčtovaný rozdíl zruší souvztažně s analytickým účtem příslušného majetku. O úrokovém výnosu se účtuje na výnosových účtech. “
ČÚS pro podnikatele č. 008 v bodě 2.4. a 2.4.1. definuje úrokový výnos následovně:

„Úrokový výnos

2.4.1. U dluhových cenných papírů se účtuje o úrokovém výnosu na vrub analytického účtu k příslušnému účtu cenných papírů a ve prospěch příslušného účtu v účtové skupině 66-Finanční výnosy:

u dluhových cenných papírů s úrokovou sazbou je úrokovým výnosem výnos stanovený touto sazbou,
u diskontovaných dluhových cenných papírů je úrokovým výnosem rozdíl mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a pořizovací cenou.“

V kombinaci s výše uvedenými ustanoveními pak lze dovodit, že:

(i) úrokový výnos (resp. náklad) k realizovatelným dluhopisům je nutné účtovat v časové a věcné souvislosti a

(ii) tento úrokový výnos (popř. náklad) zahrnuje, nejen nárůst úrokového výnosu spojeného s kuponem (v případě kuponových dluhopisů), ale i nárůst (případně snížení) hodnoty dluhopisu vyplývající z rozdílu mezi pořizovací cenou dluhopisu a jeho jmenovitou hodnotou (v tomto případě jak u kuponových dluhopisů, tak i u diskontovaných dluhopisů).

Správné účtování realizovatelných cenných papírů, tedy těch dluhových cenných papírů, které účetní jednotka neoznačila ani jako cenné papíry k „obchodování“ ani jako cenné papíry „držené do splatnosti“, musí vycházet z toho, že je nutné do nákladů a výnosů účtovat v časové a věcné souvislosti nejen o úrokovém výnosu vztahujícím se ke kuponu (dluhopisu), ale i o úrokovém výnosu vyplývajícím z rozdílu mezi jmenovitou hodnotou dluhopisu a jeho pořizovací cenou.

Zároveň se domníváme, že Vámi použité argumenty nelze považovat v dané věci za relevantní, neboť:

Ačkoli se ptáte pouze na kuponové dluhopisy, Vaše argumentace, měla-li by být vnitřně konzistentní (a respektovat věrný a poctivý obraz dle § 7 ZoÚ, na který sami odkazujete), by musela platit i pro tzv. bezkuponové (tj. diskontované) dluhopisy. Aplikujeme-li s analogií návrh Vašeho řešení na diskontované dluhopisy, u kterých se účetní jednotka rozhodne považovat je za realizovatelné, pak zde celá změna ceny bude účtována na přecenění proti účtu 414 a výnos bude zaúčtován až při prodeji dluhopisu, případně v okamžiku, kdy nastane jeho splatnost. Toto řešení je však v rozporu s věrným a poctivým obrazem účetnictví.
V uvedeném kontextu lze doplnit, že účtování úrokového výnosu z titulu kuponu (u kterého účtování do výnosu nerozporujete) a úrokového výnosu z titulu diskontu dluhopisu musí být obdobné. Jediný rozdíl mezi těmito tituly vzniku úrokového výnosu je v tom, že výplata kuponu nastává v kratších obdobích než výplata/splatnost dluhopisu.
Vaše návrhy postrádají vnitřní konzistentnost i v případě samostatného účtování kuponového dluhopisu. Ve Vámi předloženém konceptu navrhujete kuponový (úrokový) výnos účtovat v souladu s věcnou a časovou souvislosti do výnosů, zatímco amortizaci rozdílu mezi pořizovací hodnotou dluhopisu a jeho jmenovitou hodnotou (v případně nákupu „nad pari“ či „pod pari“) navrhujete účtovat pouze proti vlastnímu kapitálu (účtu skupiny 41).
Tržní cena kuponového dluhopisu je však (za předpokladu efektivně fungující arbitráže na trhu) v daném okamžiku determinována: (i) jmenovitou hodnotou dluhopisu, (ii) úrokovou sazbou dluhopisu a (iii) očekávanou úrokovou sazbou na trhu (do doby splatnosti dluhopisu).
Pro lepší pochopení si představme situaci, kdy fixní kuponová sazba je vyšší než úroková sazba na trhu (očekávaná pro srovnatelné období do konce splatnosti dluhopisu), tržní cena dluhopisu tedy bude tzv. „nad pari“, resp. dluhopis bude nakupován za cenu „s prémií“ (tj. tržní hodnota dluhopisu bez kuponu bude vyšší než jmenovitá hodnota dluhopisu). Relevantní úrokový výnos plynoucí z dluhopisu (pro libovolnou část období do konce splatnosti) bude tedy výsledkem
„nárůstu“ kuponu (úrokového výnosu) a amortizace prémie (tj. částečného rozpuštění prémie v časové souvislosti do nákladů).
V případě Vámi navrhovaného řešení by v účetních obdobích před splatností dluhopisu byly do výnosů účtovány pouze úroky z titulu kuponu, zatímco amortizace prémie by byla zachycena (vykázána) pouze jako snížení vlastního kapitálu bez dopadu do hospodářského výsledku. V takovém případě by byl v účetní závěrce v obdobích před splatností dluhopisu vykazován nadhodnocený výsledek hospodaření. Naopak v okamžiku prodeje či splatnosti dluhopisu by výsledek hospodaření obsahoval amortizaci prémie z přechozích let, což by (zpravidla) vedlo k jeho podhodnocení. Takovýto způsob účetního zachycení realizovaného dluhopisu rozhodně nerespektuje věrný a poctivý obraz účetnictví.
Ohledně Vaší argumentace odkazující na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž zmiňujete pouze rozsudek č.j. 2 Afs 42/2005 - 136 ze dne 12. ledna 2006 (v souvislosti s nímž zmiňujete pojmy „zdánlivý příjem“ a výnosy/náklady, které nejsou „realizovány“), si dovolujeme stručně uvést, že tento rozsudek nepovažujeme za věcně přiléhavý na danou situaci. Uvedený rozsudek řeší definici příjmu ve vztahu k technickému zhodnocení nemovitosti (vlastněné fyzickou osobou), které provedl nájemce nemovitosti. Problematiku řešenou v rozsudku nelze přirovnávat k definici příjmu z titulu cenných papírů vlastněných právnickou osobou. Nelze rovněž pominout, že zmíněný rozsudek se týká zdaňovacího období roku 1994. Předpokládáme, že jste seznámeni s vývojem znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve vztahu k dotazované problematice a je vám tedy známa mj. existence § 21h tohoto zákona, podle kterého jsou u poplatníka, který je účetní jednotkou (s výjimkou poplatníků, kteří účtují v soustavě jednoduchého účetnictví), považovány za příjmy jeho výnosy podle právních předpisů upravujících účetnictví a za výdaje považovány jeho náklady podle právních předpisů upravujících účetnictví.

Kategorie: Metodické dotazy

Daň: Daň z příjmů právnických osob

Oblast úpravy: Cenné papíry a jiné finanční nástroje

Zveřejněno: 15.12. 2025